Takzvané vyprávění včelám je západoevropská tradice, při níž se tomuto velmi užitečnému hmyzu sdělují novinky z rodinného života, ať už jde o úmrtí, narození či svatby. Pokud se někdy včely o důležité změně nedozvěděly, hrozilo, že opustí úl, přestanou vyrábět med, nebo dokonce uhynou.
Zvyk „vyprávění včelám“ je krásná a starobylá tradice, kdy včelaři informují své včely o významných událostech v jejich životě. Předpokládá se, že tato praxe má své kořeny v keltské mytologii, kde byly včely vnímány jako posly mezi lidským světem a světem bohů. Přítomnost včely po smrti byla považována za znamení, že duše opouští tělo. Tradice se stala obzvláště výraznou v 18. a 19. století v západní Evropě a Spojených státech
SE včelami rozprávěl nejstarší v domácnosti nebo "dobrá žena". Přiblížila se k úlu, jemně zaklepala, aby zaujala včely a poté jemně šeptala zprávu slavnostním tónem. Věřilo se, že tento rituál má včely informovat a zabránit jim v opuštění úlu nebo smrti.
Zvyk podtrhuje hluboké propojení a respekt, který lidé historicky měli ke včelám, a vnímají je jako nedílné členy domácnosti a komunity.
Tento zvyk je nejznámější v Anglii, byl ale také zaznamenán v Irsku, Walesu, Německu, Nizozemsku, Francii, Švýcarsku, Čechách a ve Spojených státech.
Ostatně i ve slavném románu Babička od Boženy Němcové se můžeme dočíst:"Až umřu, nezapomeň to říct včelám, aby nevymřely."
コメント